Jídelna

Dračisko se zvedne a odejde k vysílače ven. Aspoň se pokochá pohledem na nebe když nic jiného.

>>Hyperboloid

Jídelna se s odchode poledne pomalu, ale jistě vyprazdňovala, strávníci odložili táce na hromadu a poděkovali Hansovi za jídlo, ten s ledem na hlavě jen cosi zamručel ve smyslu, že nemají zač. Pak prase zavolalo své pomocníky, přirovnávaje je ke kuchtíkům aby odnesli ony táce a umyli je. Zítra se rozhodl připravit bramborovou kaši s nějakým zbytkem, jež bude vydávat za sekanou nebo tak nějak, geniální plán jak ušetřit. Stejně nemá na vybranou, normální ingredience mu přijdou až za týden a to je na uvaření normálního jídla příliš dlouhá doba na čekání. za chvíli zbylo v jídelně jen pár lidí, konkrétně ona skupinka, co seděla u sebe. Pak k oné sebrance přišel desátník, soudě podle insignií a položil na stůl lísteček, na kterém bylo napsáno toto:

Zaměstnanci SCMO,

Rádi by jsme vás obeznámili s faktem, že ze za pár hodin uskuteční jedna z těch významějších průzkumných výprav do zdejšího ekosystému.
Pokud máte zájem, dostavte se na shromaždiště s anténou, kde na vás bude čekat droid vyrobený naší skromnou společnosti, který vám sdělí více informací.
Ti, kdo z vás se vrátí, mohou počítat s povýšením to kategorie TCU, speciálním výcvikem a hlavně s krásnými samolepkami, které si můžete nalepit úplně kamkoli!

S přáním pěkného zbytku dne a pobytu zde, na Prioru,
Obchodní ředitel SCMO.

Ti, kteří se mohou směle zařadit do pojmu vrtoch, vědí, že počet TCU se počítá na stovky, nikoli na statisíce, jako tomu je u pěšáků, legionářů téhle megalomanské firmy. Určitě to skýtá nějaký luxus, respekt a podobné výhody, jen blázen by po tomhle nesáhl.. ne?

Sup zneklidněl, protože věděl, že se na něj ten gekon s brejlema dívá. Koutky očí u něj fungovali lépe, než u jiných tvorů, teda až na ptáky.
Rozhodl se tedy se pokusit udělat si kamaráda. Svaly obalený přítel určitě zažene jakéhokoliv agresora. Mrchožrout tedy opatrně otočil hlavu a podíval se Gekonovi do skel.
"Zdravím.." Asi by si měl radši hledět jídla, nebude pak působit jako nějaký zvrhlík, ponoří tedy plastovou vidličku do už ne příliš teplého jídla a nechá ho zmizet ve svém zobáku.
Celkem to ujde, i když to není jako na zemi, tam aspoň nevařili s neumytýma rukama a z nějakých drcených pneumatik. Nebo co to je. Vsadil by se, že Straciatellu tu vyrábí z gumy a našlehaného sněhu, pokud tu vůbec nějaký je.

Pak přišel ten lísteček, sup přesměroval pohled a nejistota se prohloubila, každopádně se tam přihlásí, bude to fajn příležitost mít nějaké povyražení se.

Izcoatl seděl a chvílemi pozoroval Gregora a chvílemi Santese. Nevěděl proč tu sedí, ale když jej sup pozdravil, zamrkal a rozhlédl se. Přes skla brýli již šlo vidět špatně a tak si je Gerardo sundal. Pomalu tlapkami odepnul několik přezek na temeni a poté masku sňal a zamrkal. Velké oči s úzkou štěrbinou chvíli přivykaly na světlo, než zaostřily na supa. Štěrbina se přitom až nelidsky roztáhla a tak jantarové oko rázem nabralo černočernou tmu. Sup možná viděl i svůj odraz, ale to už bylo jaksi mimo mísu.
Gerardo se andechl a řekl. „Taky pozdravuji...“ Řekl, načež pokračoval. „Promiň mi že ruším, ale při příletu jsem si projížděl karty členů SCMO, mohl bys mi osvětlit kdo jsi? Ty jsi členem místní jednotky že?“ Zeptal se ho. Celkem jej to zajímalo, jelikož si většinu karet pamatoval jen matně a některé z hlavy vypustil úplně. Možná jim měl vjenovat více pozornosti.
Poté však nakvačil do místnosti desátník a Gerardo si masku připnul k pasu a díval se na jeho prýmky. Voják nejspíše nenuceně položil na stůl lísteček a Gerardo se na něj podíval. Nejspíše i sup bude přesvědčen, že toto bude skvělý kariérní postup. Vzal jej do tlapky, načež skousl poslední zbyteček tyčinky a pomalu a nahlas jej četl.

„Zaměstnanci SCMO,

Rádi by jsme vás obeznámili s faktem, že ze za pár hodin uskuteční jedna z těch významějších průzkumných výprav do zdejšího ekosystému.
Pokud máte zájem, dostavte se na shromaždiště s anténou, kde na vás bude čekat droid vyrobený naší skromnou společnosti, který vám sdělí více informací.
Ti, kdo z vás se vrátí, mohou počítat s povýšením to kategorie TCU, speciálním výcvikem a hlavně s krásnými samolepkami, které si můžete nalepit úplně kamkoli!

S přáním pěkného zbytku dne a pobytu zde, na Prioru,
Obchodní ředitel SCMO.“

Poté se Gerardo podíval na papírek pozorněji, ale nakonec jej jen strčil mezi dva prsty a podíval se po ostatních.

"Nerušíš mě, popravdě to jídlo je tak nechutný, že tvá otázka je vlastně spása." Odpoví trošku intelektuálně, načež položí příbor a proplete prsty mezi sebou.
"Ano.. jsem přímý zaměstnanec firmy. Konkrétně jsem odstřelovač." Začne vyprávět, snaží se být stručný. "Tedy.. ve skutečnosti takový střelec, běhám po poli, lehnu si.. vystřelím a běžím dál." Gesty mu naznačuje nejprve střelu, běhání lehnutí a velkým máchnutím ruky, div nesrazí skleničku, následný útěk.
On mu vlastně neřekl své jméno, hulvát jeden opeřený. "Jmenuji se Vince, a jak ty, obojživelníku?" Ono to jde celkem dobře, tedy, pokud to je obojživelník, pokud ne, asi dostane ránu mezi oči.

Sup byl spasen řečněním dopisu, zajímavá nabídka, asi se jí ujme. "Zajímavé, normálně by tam poslali toho robota, proč chtějí nás?" Optá se přítomných, i když mu asi nikdo neodpoví, ta maska komunikativní osoby už začíná lézt dolů, měl by si koupit nějaké lepidlo. Nebo by mohl seškrábat kachličky v koupelně, tam nějaký lepidlo bude.

Droidi SCMO bývají obvykle přátelští, ale na průzkum.. asi to bude nějaký stroj na zabíjení, nebo něco horšího. Možná to bude nějaký exoskeleton, to by bylo super, byl by jako malé dítě na kolotoči.

Pousmál se nad zmínkou o jídle. „Jestli jsi byl někdy v Africe, nebo u těch Iráčanů a jedl si někdy humus. Já mám to štěstí že jsem naučený na armádní stravu.“ Při pomyšlení že většina tamních obyvatel byla složena z oslů a velbloudů.... Naběhl mu mráz po šupinách až se otřepal. Jemný pohyb, nebyl skoro postřehnutelný....
„Tak odstřelovač? Kde jsi sloužil?“ Zeptal se ho potom co se mu představila velice názornou gestikulací mu předvedl jak se střílí při běhu na poli. Tento nadlidský výkon, za který by se nemusel stydět žádný komik si u gekona vysloužil úsměv.
Ovšem ten uvadl téměř okamžitě potom co jej nazval obojživelníkem. Ono to nebylo tak zlé, ale gekon musel podotknout pravdu.
„Já jsem plaz supe.“ Řekl jakoby mimochodem, když se na něj zahledel svýma očima... „Mimochodem já jsem Izcoatl.“ Gerarda nechal pro lidi, které pozná lépe...

Když se však zmínil o té výpravě řekl. „Co jsem byl v německu, měli tam droida jen protokolárního... A viděl jsem i pyrotechnickýho, ale nemyslím si že jsou ty plechovky k něčemu. Zřejmě to tedy bude důležité...“ Řekl a zadíval se na strop a následně zabruslil k výdejním okénkům.

Značně rozvzteklená kočka vstoupila do jídelny, cosi zahuhlala, asi pozdrav. Poté bleskově sehnala jídlo. Už jen z toho zápachu se jí dělalo nevolno. A dneska byl tak blbej den. Seřval ji nějaký - nemohla si odpustit to slovo - trotl, který ji obvinil, že plýtvá zásobami. Kuličky vyráběla zásadně ze svého. Nebylo tak těžké propašovat na Prior ty správné "ingredience"... ale to nikdo vědět nemusel. Vlastně ani nemohl. Zlostně bodla lžící do čehosi na talíři. A tomu zajíci neublížila. Spadl sám do bahna a ona ho jen ošplíchla. Nejradši by to tomu idiotovi vmetla do xichtu... Samozřejmě ne zraněnému, nýbrž tomu blbci co jí nadával... Aspoň, že se už stihla umýt. Možná ji takhle ani nepozná. Rozhodně má teď o hodně jinou barvu.

V Africe nebyl, nebude tu ze sebe dělat světáka. "No..tam sem nebyl, ale dokážu si představit, co se tam děje." kdyby byl sup africký, asi by mu to někdo připomenul v dětství, protože sup africký se do Austrálie dostane hodně blbě. Když pomyslí na to, že tam afričanky pobíhají nahé..
"Byl jsem na Marsu, byl jsem ve skafandru a hledal jsem po oku nějaké nebezpečí, třeba nějaké písečné červy nebo rebely. Ale nic takového tam nebylo. I když musím říct, že jsem podstoupil dosti komplexní výcvik, takže to tam byl záhul co se týče fyzičky." Odpověděl s ledabilým úsměvem.
Pak se mu dostal trest za jeho pošetilost. "Aha.. plaz.." špitne tiše, tohle nevěděl. "No.. promiň, přírodopis mi moc nešel." Řekne s předstíraným zasmáním se. Tohle si asi u Izcoatla pokazil.

"Protokolárního.. na ty je sranda se dívat." Odpoví, už má skoro dojedeno, takže pozvedne skleničku a napije se. "Se snažej být hodní a slušní, přitom vypadaj jako manekýni." odpoví a ušklíbne se, roboti bývají na nic..
"Slyšel jsem, že už se prý chystají vyrobit prototyp droida s naprogramováním na zabíjení. Chtějí nás nahradit. Jestli se jim to podaří, nebudou muset robotím vojákům platit, takže ušetří majlant." rozpovídal se, roboti ho zajímají, ale spíše jako hračičky.

Pak se na scéně objevila Lila, sup položil skleničku a sledoval jí svým supím pohledem, trošku jiným, než je to zrovna u něj obvyklé. Přítomní u stolu by si toho mohli všimnou. Sup dokonce zapomene na způsoby a zobák se mu otevře. Pak to zamaskuje tím, že nápadně prudce otočí hlavu zpět k jídlu a začne se v něm nimrat.

Poslouchal supa a jeho vyprávění. Mars? To se vojáci vysílali i na Mars? Pomyslel si. Tohle mu dost uteklo. Věděl ge probíhala kolonizace, ale nedokázal si představit že bby na tak pustou planetu vysílali vojáky kromě techniků v oboru terraformace.
,,Mezi námi, ať si SCMO nahrazuje koho chce. Tyhlety hužvičky zničíš s holýma rukama." Načež se podíval k Hansovi. ,,K čemu byli na Marsu potřeba vojáci? A máš nějaký jiný zkušenosti?" Řekl a ukázal k němu prstem. Docela jej zajímalo co má v rejstříku, jelikož s ostřelovači v SRR pracovali jen málokdy. To nebyla SAS, to byli průzkumníci, ti měli rádi ticho. V šeřícím se světle se mu vidělo stále lípe až viděl i ty nejmenší detaily. Jo noční dravci vedli na celé čáře co se týkalo misí a krom jednoho sováka potkal ještě nějakého hada a dalšího ptáka.

Poté vešla do místnosti Lila, kočka však Ize nijak nezajímala, konal svou povinost a stejně stále přemýšlel o tom, zda li nebylo lepší nahlásit to na velitelství. Podíval se na supa, kterak se na kočku, kterou on, naštěstí nepoznával, nebo to nechtěl, dívá, nebo spíše zíra s otevřeným zobákem. Zkoumavý pohled, kterým Uz Gregora probodával odhalil skoro vše. I ten nepatrný rozdíl v pohledu.... ,,Připrav si pořádnej nával kreditů..." Ucedil jakoby od cesty gekon a otočil se. Na stole stále ležel ten papír.... Ten post vezme.

"Pravděpodobně, až vyrobí uspokojivý prototyp, udělaj masovou výrobu a síla nebude v jejich myšlení, taktice nebo tak nějak.. spíš to bude v tom, že jich bude sto na jednoho z nás. Ale to je jen moje domněnka.." vysvětlí svůj názor.
"No.. preventivní ochrana, někdy jsou tam nepokoje, nebo třeba piráti.. ale nic moc to bylo." Nelogické, říkal, že to byl záhul, trošku to vylepšil, nu. "popravdě jiní zkušenosti nemám, po základce absolbované výcvikové středisko Firmy, nic víc." tohle už bylo na sto procent pravdivé.

"Nával? " Tohle nepochopil, ale brzku ano, zabručí něco ve smyslu normálního bydlení. Začne se houpat na židli

Lila do sebe konečně doházela jídlo a naposledy polkla. Automaticky zajela do kapsy, kde schovávala svůj arzenál. Kdyby někdo věděl, CO je vlastně v těch kuličkách, nejspíš by ji vyhodili. Ale ona věděla moc dobře, že je výjimečná. A její znalosti se tu budou zatraceně dobře hodit. Jistě už brzy přijde chvíle, kdy se bude moct naplno projevit.
Zvedla se od stolu, švihla ocasem a prošla kolem dvojice - plaza a supa. Věnovala jim každému jeden pohled zelenožlutých očí. Přeměřila si plaza, a tiše se uchechtla; v hlavě si dávala dohromady, jak ho nejlépe zničit. Pak si všimla, že na stole leží nějaký leták - pokoušela se ho přečíst, ale z dálky to nešlo. Otráveně přišla blíž a přelétla očima řádky. Nebylo jí příjemné stát tak blízko toho... pitomce. Ale text ji zaujal. Pohodila hlavou - možná se bude hlásit taky. Pak vyšla z jídelny rychlostí blesku.

„Pfff... Takové plýtvání...“ Pomyslel si a ávl nad tím rukou. Co opravdu nemusel byli roboti. Neměl rád ani ty protokolárí, jelikož dokázali být nepříjemnými odhaliteli a jejich naivita z nich většinou dělala hrozně tupé stroje.
Poté zabruslil k Marsu, rudá planeta jej moc nelákala, popravdě, byl rád na půdě která mu byla alespoň povědommá. „V milicích byla sranda a šlo tam o kejhák, oproti tomu u SCMO se řádilo skoro jen na civilech a až v SRR přišla nějaká ta... smysluplná akce. Já jsem měl operační rádius jenom na modré a skafandr jsem poprvé oblékl při přestupu a školení na Icaru.“
Poté se ohlédl přes rameno. Vycítil to, že se někdo blížil, ale příchozí kočku už si neprohlížel. byla odporná a slizká, skoro jako všichni ochlupenci, anvíc ke kočkám měl jistý odpor. Působily... tak... falešně... Nebylo nad krásné šupiny.
„Hledáš něco?“ Zeptal se jí s neutrálním tónem hlasu, když se k ní otočil, ovšem kočka si to odkráčela dřív, než se stihl dočkat odpovědi. Zřejmě s ním nechtěla nic mít. Poškrábal se na krku a řekl.
„Co u SCMO znamená pár hodin?“

"Je to plýtvání, ale asi nám řeknou, že místo nás umírají roboti." Opáčí, tu kapotu od auta co má na talíři by měl odnést, víc poživatelného tam není. Ale až za chvíli.
Sup se znovu podíval na Gekona a zamrkal, vzduch tady mu podporuje slznatost.
"Skafandr je úplně jako neoprén, škrtí v rozkroku a .. cítíš se jako kdyby jsi byl mnich ze středověku. Jestli víš co myslím." řekne, pak vstane a odloží tácek na stoleček s kolečky, tam už bylo volno, protože tácy byli umyté.
Pak se vrátil na místo sezení a protáhl si záda, tohle bylo na nic, jen seděl a nic nedělal. Pak kolem nich prošla Lila, sup se narychlo otočil ke stolu a začal ho hryzat prsty, dělal, že tam není, že je zeď nebo neví co. Jakmile odejde, podívá se jejím směrem a pak na Plaza. "Dívala se na mě?"
Zeptal se ho, on je prozatím jediný, koho se může zeptat. Na jeho otázku odpověděl tímto: "Za.. hodinu a půl, nebo dvě hodiny"

„Roboti nemají city, jsou jen naprogramování aby se vzdálili jsou li poškozeni.“ Opáčil. Stát proti legii plecháčů by enchtěl. Neměl je rád. Co mám vlastně rád? Pomyslel si, načež se poškrábal. Byl rád že měl skafandr jen jednou a ani trochu tu zkušenost supovi nezáviděl. Sešeřilo se a byla tma. Jen mdlé zářivky osvětlovaly jídelnu a lákaly hmyz.
Izcoatl se protáhnul a řekl. „Já ti ani nevím, spíš si myslím že ji zaujmul ten papír...“ Řekl jakoby mimochodem. Ani se pořádně nedíval co ta kočak dělala. Poté vstal. Bylo pozdě a Gerardo si chtěl ještě alespoň pár hodin zdřímnout když už nic.
„Jdeš do toho se mnou?“ Zeptal se a ukízal na papír.
Zřejmě to byla otázka na kterou se odpovídá jen jediným slovem, ale to bylo Izovi jedno. Ať už to bude cokoli, pude do toho.

Poté co si ho okolí úspěšně nevšimmlo se rozhodl vyjit ven k anténě >>

Vince debatu o robotech ukončil letmým přikývnutím.
Už ho to moc nebavilo, přeci jen jsou to jen stroje a ty jsou dost jednoduché, dají se snadno pochopit. Začne tedy klepat prsty na stůl a něco si pobrukovat, snad to byla stará hymna Spojeného královsství.
Ta už byla dávno neplatná, i když v Austrálii mohli být taky zastaralí a ani o tom nevědět.
I když to je taky hloupost, v Sydney, Darwinu a podobných městech měli létající dopravní prostředky a to byla platná vizitka.
"Papír? ... Tak to je blbý.." broukne smutně a pak se podívá na papír, určitě tam půjde, peníze jsou super, bude jich mít víc a možná bude mít na zemi motocykl nebo tak.
"Jestli do toho jdu? Nemusíš se mě na tohle ptát." Mrkl a taky vstal, to, že se odebere do postele je nadmíru jasné. Možná se ale nejdřív podívá na to shromaždiště, SCMO mají ve zvyku tam roboty dávat s předstihem

Dohrávka

Izcoatl se na supa podíval. Vypadal že do toho půjde, proč taky ne, když to byla tak laciná vyhlídka na dobré povýšení. Beze slova kývl a vstal. Židli zasunul za stůl a řekl. „Dobrá. Uvidíme se asi až u hyperboloidu.“
Poté odešel ke koši a vyhodil do ni zmačkanou petku, kterou dopil. Hned nato se pomalým krokem rozešel ven.
Musel se přeci ještě chvilku vyspat a zcela jistě nic nepropásne.