Skladiště

Největší budova v táboře, jedná se o obdélníkový stan armádně zelené barvy s ohromnou dírou v stropě, tudíž zde mohou přistát ohromné transportní lodě jako Icarus, nachází se tu pár čtvercových oken, nebo lépe řečeno náhražek oken. Zevnitř je naplněno železným harampádím buď sloužících jako případný stavební materiál, nebo jako náhradní díly. Někde v rohu pro změnu stojí budka, jenž slouží jako domov pro vrchního inženýra v táboře, což je pro tuhle chvíli Archie. Budka se spíže podobá kůlně, je celá ze dřeva, které začíná hnít, navíc je zastřešena kusem zeleného plechu. Spousta kolemdoucích se k ní radši ani nepřibližuje, protože smrad z hnijicího dřeva spolehlivě zabíjí čichové buňky. Uprostřed dominuje Icarus, který slouží jako velín pro tento tábor.

NPC: Archie
(Barva mluvené řeči - #FFCB2E)
Lišák, Hlavní inženýr v táboře. Je průměrně vysoký, rezavé srsti, srst se směrem ke břichu barví do bíla. Vždycky nosí pracovní oděv, montérky nebo nějakou kombinézu s kapsami, ve kterých jsou zastrčeny různá nářadíčka či nástroje. Na hlavě mu rostou dlouhé, hnědé vlasy, které si náležitě pěstuje, sahají mu zhruba po ramena a často mu lezou do obličeje. Čelo mu zdobí ochranné brýle s oranžovými skly a zabudovanými žárovičkami pro přídavné osvětlení. Čumák má špičatý jako každá liška, na konci se nachází čumák a několik ostrých fousů. Oči má zelené.
Povahově je to pohodář, nikdy se nesnaží nikoho naštvat, rád se vám podívá na jakýkoli technický problém. Jeho úkolem je to, aby každý přístroj fungoval tak jak má. Ve volném čase ho najdete s nohama opřenýma o stůl a se sluchátky na hlavě.

Vejde dovnitř a práskne dveřmi. Naštveně si sende na židly a pravou rukou se opře o stůl. "To snad ani není možný!!" a praští pěstí do stolu. Po chvilce se radši zvedne a jde si dělat svojí práci...

Archie se zrovna hrabal v nějakém motoru jakéhosi hybridu motorky z šedesátých let a vznášedla, je celý umazaný od oleje. Jakmile se vykloní od motoru, opráší si ruce a usměje se, pokud se mu to nerozjede, bude naštvaný a bude trucovat. Vezme tedy do ruky šroubovák a vší silou praští do odkrytého ventilu. V motorce to zabublá a nakonec se vznese pár centimetrů nad zemí, antigravitační články, či spíše zářivky začnou modře svítit. Takže to je připravený na testovací jízdu. Lišák to dokázal, hurá!
Pak ovšem to skladiště, do jeho království, vtrhne zajíc, né že by mu tu vadil, ale když je naštvaný, tak je to celkem blbý. Třeba ho uklidní, za pokus nic nedá. "Hej.. co se děje?" Zeptá se klidným tónem, nechce ho nějak vyprovokovat, takže je prozatím v ústraní.

Koukne se na Archieho s kamenělou tváří a hned na to se trošišičku usměje, protože Archie je asi jediný od SCMO, koho má trošku rád...Pak koukne na zem a promluví "Ani se neptej...Nějaká slečinka tam venku se předvádí a vyhodila nám do vzduchu, asi možná jedinou lavičku tady v kolonii...ještě tam je potom kráter...budu muset mít přesčasy?"....koukne se na Archieho smutným obličejem...

"Hmm.. to je hrozný." broukne, lavičky má rád, když je unavenej, natáhne se na ně a spí, je to dost fikaný. "A proč by jsi je měl mít? Že jsi se vztekal?" Zeptá se, tohle mu asi uniklo, každopádně má v hlavě jen svou motorku, takže je možné, že by se mohl zmílit nebo tak něco.
Archie je dost roztržitý, nemá smysl pro zodpovědnost, prakticky je na svém místě jen proto, že to umí s vrtačkou.

Probudí se na stole se slinou u pusy. Leknutím se probudí. Rychle si utře slinu, promne oči a kouká kolem. Archie nikde...Asi se půjdu kouknout ven jak je.... pomyslel si a tak šel ven...

<< Hyperboloid

Archie se vrátí do svého domova, načež zajde ke stolu, na němž jsou všelijaká udělátka, mimo jiné i střelná zbraň. Nandá si sluchátka na uši a na přehrávači si pustí nějakou hudbu. Lugiaka začne tedy ignorovat, dokaď ho nevyruší, pokud by se to stalo, lišák by se naštval.
A když se naštve, je to docela síla.

>> Hyperboloild

Drak vtlape za ním, kapku se rozhlédne a usadí se nedaleko a zem začne se zabývat rozebráním a čištěním své vlastní výbavy aby se kapku zabavil. Jenže to mu moc dlouho nevydrží jelikož má všecko čistý začne dělat "inventuru" skladiště zjišťuje co kde je a co by mohl na co použít. Lišáka radši nebude provokovat, tak se začne věnovat vlastním experimentům. Jeho přístroj by potřeboval kapku vylepšit,nikomu snad ten vysílačovej modul chybět nebude... Tedy snad.

//Postrkovací double post

Pájí, pájí a montuje pěkných pár hodin. Nakonec si spokojeně zabručí a koukne se na svého "šéfa" je skoro čas oběda a on má zase hlad. Ale po chvíli zavrtí hlavo šéfa není radno rušit teď nad ním má moc., tedy prozatím ji má. Pohodlně se rozvalí za stolem z tlapama nahoře a začne přemýšlet o dalších vymoženostech. Kdyby mu někdo koukal do hlavy uvidí mraky schémat rovnic a podobného svinstva v kterém se vyzná jen on sám.

Inkeri našlapovala tiše a hlavně tak, aby se neušpinila."To zas bude drhnutí," mumlala si pro sebe tiše když si všimla, že šlápla do bláta. Sněhobílí ocas raději mělo pozvednutý, aby se jí neušpinil. Černé šaty jí končili nad koleny což znamenalo, že se o jejich ušpinění vůbec nemusela starat. Naštěstí. Když konečně vešla do skladu, oddechla si. Venku chtěla kreslit mapy, ale pořád jí někdo rušil, a proto se rozhodla, že zajde někam kde bude klid. Aspoň nemusela poslouchat jejich blbé keci ohledně jejího vzhledu. Nikoho si nevšimla, a protože nechtěla sedět na zemi, aby si neušpinila bílí kožíšek nebo šaty, sehnala si nějakou bednu na kterou se následně posadila. Obrátila několik listů ve skicáku na obrázek, který měla už nějakou dobu rozkreslený. Obrázek polární lišky, ale ještě ani ona sama nevěděla kdo to přesně bude. Vypadalo to docela jako ona a tedy i jako její bratr.

Drak si za stolem zdřímnul z parádním pochrupováním jehož je snad jen drak schopen. Nově příchozího si všimne asi za 30 minut kdy se konečně probere, protáhne a rozhlídne se kolem. Když uvidí lišku potichu vstane a tlape k ní zda něco nepotřebuje. Jakmile ji je za zády tak si decentně odkašle aby přitáhl pozornost.
"Nerad vás ruším ale potřebujete něco?" pohled mu sjede na bednu na které sedí ", krom jiné bedny protože sedět na plasmovích bombách není zrovna to nej."

Lištička malovala dlouho. Dokonce kresbu dokončila. Tedy ještě jí musela vymalovat, ale to už bylo něco jiného, a proto otočila na další nedodělanou kresbu. Tentokrát to byl nějaký pták, kterého zachytila jak létá. Kresbu měla rozdělanou už velmi, velmi dlouho. Vlastně jí začala malovat už na zemi, ale nějak se pořád neměla k tomu, aby jí dodělala. Teď měla čas, dokonce zde byl i klid takže jí nikdo nerušil.
Jenže to netrvalo dlouho a někdo se zde objevil. Tedy Inkeri si ho všimla teprve když si odkašlal. To její pozornost doopravdy upoutalo. Rychle vstala, neboť se lekla přičemž si nevšimla nějakého předmětu přední, a proto se natáhla jak široká tak dlouhá. Skicák jí spadl na ze, stejně tak i tužka. Lištička si pro sebe zamumlala několik nadávek a teprve poté vstala ze země. Začala se oprašovat, protože se trochu ušpinila, ale zatím to nebylo zlé. Sebrala ze země skicák a tužku a začala se kontrolovat. Rychle zkontrolovala ocas zda se nestalo něco jemu, a když zjistila, že ne, obrátila se na draka, který jí vyrušil. "Nic nepotřebuji," sykla k němu s vyceněnými zuby. Takhle jí vyrušit a ke všemu ještě vylekat! To mu nepřeje. Na poznámku o bombě raději neodpovídá, kreslí přece mapy, nestará se o to na čem sedí. "Co bych asi tak měla potřebovat?" Dodala vzápětí a kriticky si draka prohlédla.

Drak se jejího pádu nejdříve lekne neb zakopla zrovna o napěťoví kabel, ale naštěstí o ten který nebyl pod proudem. Ale jak tak slyší "paninka" nic nepotřebuje a je patřičně nabroušená.
Připadá mi jako stará babka co vyhrožuje klukům deštníkem. Nebo kabelkou kočičích konzerv. Tak jako tak musím ji naznačit, že tady si vyskakovat nemůže. Jen aby proboha nevyrušila šéfa to by byl sajgon že by hurikán proti němu byl jen mírný vánek.
No upřímně řečeno to musíte vědět vy..." v duchu si řekne "náno", ale někde po cestě se to změní na: "...dámo. nevím že byli chodili do technického skladu jen tak na čumendu aby řeč nestála. Takž pokud nic nechcete, támhle je východ." mávne tlapou ke vchodu, odfrkne si a už jen tiše ji pozoruje z tlapkami založenými. Nutno dodat že její zuby na draka nedělají dojem. Proč by taky měli že?

"Já to vím," promluvila opět lištička a přimhouřila oči. "Jedné co potřebuji je, aby jste mě přestal otravovat!" Dodala vzápětí a ruce si složila na prsa. Tenhle ten tvor se jí ani zdaleka nelíbil. Zvláště proto že jí tolik vylekal a ona díky němu spadla na zem. "Já si můžu chodit kam chci a kdy chci. A pokud chci být zrovna tady, nic mi v tom nebrání takže ani vy mi v tom nemůžete zabránit," opět vycenila zuby a pevně stiskla skicák a tužku. Jak se jí ten drak opovažuje odsud vyhodit? Vždyť on tomu tady ani nevelí, to by ona určitě věděla. Protože se rozhodla, že odsud jen tak neodejde, obrátila se zády k východu.

Drak ji by ji prostě mohl vyhodit hrubou silou, ale je to samička a to se přece nedělá. Hádat se sní nebude. On ji prostě vystrnadí. Roztáhne tlamu do ušklebku takže odhalí všechny svoje zuby (větší než má ona)
"Doufám alespoň že mi nebude překážet v práci. Jelikož jste stále na mém pracovišti."
tak klid by jsi chtěla? No uvidíme jak se ti bude líbit tohle. Zašklebí se a pustí si heavy metal, sice ne tak nahlas aby to vyrušilo "odpočívajícího" šéfa, ale zase dost na to aby to pro paninku bylo dost otravné. Pohodlně se rozvalí za stolem a začne lepit k sobě kusy plastové trubky termo pistolí což přidá ke kraválu ještě smrad za který by se nemuselo stydět ani stádo skunků po fazolích. Po očku sleduje jak se jí to líbí.

Drak vycenil zuby, nejspíše si myslel, že jí vystraší když jí je ukáže. Sice je má ona menší, ale proč by se měla bát hromady šupin? Zavrčela a otočila se i k němu zády. Opět se posadila na bednu, tedy vlastně nějakou bombu nebo co to vlastně bylo a otočila ve skicáku několik listů. Sice ještě nevěděla co bude dělat, ale mohla třeba něco namalovat nebo načrtnout nějakou mapu tábora. Už měla pár náčrtů, ale ani jeden se jí zdaleka nelíbil. Ovšem, zjistila, že se jí zlomila tuha. Musela se to stát když upadla. Ovšem, ona po ruce žádnou jinou tužku neměla. Co tedy bude dělat? Všechno dodělal drak, který si pustil heavy metal a ke všemu dělal něco s něčím smradlavým což se jí ani zdaleka nelíbilo. Hlavně se jí nelíbilo to, že má zlomenou tuhu. Hudbu by ještě nějak obstála, ale ten smrad už byl něco. Zacpala si svůj citliví nosík a začala ocasem houpat ze strany na stranu. Zhluboka se nadýchla a vydýchla, snad aby se uklidnila. Nakonec začala dýchat tlamou, smrad sice cítila, ale byl tlumený. Zkoušela nedávat najevo, že jí to nějak více vadí, ale přitom byla pořádně nakvašená.

Hromada šupin zvaná též drak, jen klidně pozoruje vetřelce ví že se mu to nelíbí už jen proto že si zacpává čenich, ale pořád ne a ne uhnout. No co je v pracovišti techniků bude si muset zvyknout. Plácne se do čela a jde si pro plechovku z barvou aby nově udělanou trubku natřel a jakoby nemá o lišku zájem, je zajisté jen shodou náhod že zakopl o její velectěný ocas a div se nenatáhl na zem. "Pardon" zahučí a pokračuje v cestě ale ještě do ní stihne opět "omylem" dloubnout křídlem.

Lištička dále klidně sedí, ocas namířený k zemi, ruce úhledně složené na klín(skicák a zlomenou tužku položila vedle bomby) a očka bystře sledovala vše co se hnulo. Ovšem k hromadě šupin byla otočena zády takže si nevšimla, že se zvedla ze židle. Ovšem, ucítila že něco, tedy někdo zakopl o její ocas, který si hned na to k sobě majetnicky přitáhla a začala kontrolovat zda mu ten Obr něco neudělal. jak by asi tak vypadala kdyby měla něco s ocasem? Na draka se zamračila a opět vycenila zuby. Ne ani zdaleka se jí tenhle tvor nelíbil. "Dávej pozor kam šlapeš!" Zamumlala k němu naštvaně a otočila se opět k ocásku a znovu ho pohlédla. Jenže teror pokračoval a on jí dloubl křídlem. Zda to bylo omylem nebo ne, nehodlala řešit. Rychle si stoupla, že už mu něco řekne, jenže zapomněla na kabel přední a opět se natáhla jak široká tak dlouhá. Takové ponížení. Vstala, i když pomaleji než předtím a opět se začala upravovat.

Obr, hromada šupin či "Ten trouba " se rozhodl nechat ji už na pokoji, přece jen ji potrápil už dost a nehodlá z ní nadělat liščí omletu kupříkladu. Stačilo jak se pěkně podruhé natáhla. Ta už musí být tak nádherně nasupená... Usadí se za stoleček , položí trubku na zem a počne se opět věnovat svým věcem. To znamená že z báglu vyhrabe čtverečkovaný blok, sadu tužek pravítek a podobného náčiní a začne si cosi kreslit, pravděpodobně nějaké návrhy strojků. U něj by to mohlo bejt cokoliv od nové sponky na vlasy až přes multifunkční mixér až po warp motor. Pod šupiny si tiše žbrblá technické údaje a o bílou chlupatou blechu ztratil zájem.

Drak se nejspíše rozhodl, že už jí nechá býti, protože si jí více nevšímal a vrátil se opět ke stolu. Lištička protočila oči v sloup a opět se posadila na bombu. Předtím, ale ještě odsunula kabel dále, aby o něj zas nezakopla a tak se opět neztrapnila. Hromada šupin byla už v klidu, nemluvila, nevšímala si jí, ale místo toho vytáhla tužky, pravítka a další takové věci i které Inkeri neměla zájem. Tedy až o jednu z tužek, která by se jí velmi hodila. Nechtěla totiž odejít, vypadala by zbaběle, což ona doopravdy nechtěla. Ovšem ani jí nenapadlo, že by si o tužku řekla, to by se ztrapnila snad ještě více, a proto pokukovala jen po tužkách. Pokoušela se, aby si toho nevšiml, ale nejspíše moc nenápadně nepůsobila.

Drak si drahnou chvíli kreslí a pokukuje po společnici, nádherně vidí jak mu pokukuje hladově na jednu z jeho tužek. Tak hladově že koukat ještě hladověji, tak jí snad zblajzne i s tím stolem na kterém leží. Pousměje se a vrátí se zase k své práci, ovšem po chvíli mu to nedá vstane dojde k ní a podá ji jednu tužku.
"Můžeš si ji nechat mám jich ještě dost", prohlásí z úsměvem odejde zpět ke svému stolu bez jakéhokoliv naschválu a nechá pravděpodobně opařenou lištičku jejímu osudu.
A teď sem na tebe zvědavej co budeš dělat. Sem ten dobrej či zlej co? Ten výběr nechám na tobě má drahá.
Pousměje se a vrátí se ke kreslení ale přitom ji stále pozoruje co bude.

Drak se po chvíli zvedl a podal jí jednu z jeho tužek s větou, že si jí může nechat. Lištička jí s díky přijala, protože se na jiná sova nezmohla. Poté se hromada šupin opět vrátila ke stolu kde si dál čmárala ty své věci. Inkeri se ušklíbla, sebrala ze země skicák a otočila ho na volnou stánku. Změřila si draka pohledem a poté začala něco čmárat. Vždy po chvíli zvedla hlavu, aby se na draka podívala a poté jí zas sklonila a čmárala na papír dále.
Když je s tím co nakreslila dostatečně spokojená, vytrhne papír a ještě na něj něco rychle dopíše. Na papíru je hrubý náčrt draka, ale je si dosti podobný. Ovšem je to jen černobílí obrázek, takže to může být jakýkoliv drak. "Omlouvám se za to chování," promluvila lištička i když toto "omlouvání" jí dosti rvalo srdce. Raději by počkala na omluvu draka, ale vypadalo to, že on se k tomu vůbec nemá.

Drak vidí že ho sleduje i když neví za jakým účelem, tak si ji přestane všímat než si ona všimne že on si všímá jí. V pohodě si kreslí a pomalu si ani nevšimne že lištička vstala a zamířila k němu. Všiml si ji až na poslední chvíli. A podává mu obrázek. Šupiny ho převezmou a je div že i drak se dokáže začervenat, přece jen jeden by řekl že díky šupinám to nejde.
" Ehm..ehh... D..d.. " ,zakoktá se, "...děkuji ti. A i já se omlouvám za ty příšernosti, zakopeme válečnou sekerku" podá ji tlapu a pomyslí si No i když v našem století spíše vesmírný křižník, nebo aspoň laserovou pistoli. Druhou tlapkou mezitím opatrně uloží náčrtek do tuhých desek na výkresy aby si ho nezničil.

Když se zmínil o válečné sekeře, ušklíbla se. Sice se jí nelíbilo, že se musela omlouvat první a že by měli něco zakopávat, protože se mohla kdykoliv vykopat, ale nakonec jen přikývla. "Jistě, že zakopeme. Doufám, že se vám obrázek líbí, je to jen hrubý náčrt takže vám klidně můžu nakreslit další, pokud budete chtít," odvětila a vycenila zuby do úsměvu. Nejistě přešlápla a poté opět vycenila zuby do úsměvu. "A co to děláte?" Zeptá se ho ještě a packou ukáže na stůl kde má položené různé papíry. Sice se v tom moc nevyzná, ale náčrty se mu docela povedli i když by je mohl na některých místech trochu poupravit, ale to raději nezmiňuje, protože se zatím nechystá zas vykopávat sekyru.

"No to jsou jen technické návrhy nic významného" usměje se na ni a pak vykoukne ven jak to tam vypadá "Krista ona už je noc ten čas ale letí. Ehm neberte to zle ale měla by jste jít do své ubikace nevím jak je to tu v noci v bezpečností" shovívavě se na ní usměje a připravuje si pelech pomocí dvou krabic a jeho vlastní karimatky a deky co nosí v báglu. "Půjdu si lehnout pokud se neurazíte" zaleze pod deku a pozoruje lištičku, doufá že odejde, neví jak by se šéf tvářil na dalšího spolu spícího.