Hyperboloid

Sup právě vylezl ze svého skromného příbytku, s trochou nadsázky, z jeho apartmá. Oči měl ještě zalepené ze včerejšího spánku, včerejšího příletu.. hrozný den. Včera byl transportován nepohodlným Icarem, i když proti jeho postelím jsou postele v Kasárnách požehnání. Nenapadne ho nic jiného, než kalibrovat si zbraň, to ale neudělá, místo toho se rozhodne sednout si na lavičku a pokusit se alespoň vypozorovat, jací jiný pošetilý jedinci se rozhodli zahodit pár let, měsíců, týdnu, nebo jiných časových jednotek zde na téhle náhražce planety. Usadí se a ruce položí na opěradlo za sebou, třeba vypozoruje nějaké zajímavé entity, ale to spíše ne, spíš jen nějaké extrovertní burany. "Se na to taky můžu vykašlat, žejo.." řekne poněkud hrubě a opře si hlavu o ono opěradlo, teď vypadá velmi srandovně.

Lila Mortal stála velice blízko Hyperboloidu a poslouchala tichounké šumění. Prior, planeta tolik odlišná a zároveň tolik blízká Zemi, se jí zatím velice zamlouvala. Kočka si prohrábla rudé vlasy a mimoděk se usmála. Kde jsou ty časy... Přede vším, co ji tížilo, před svou minulostí, utekla. Nastal čas, aby žila tady - prací, kterou miluje. Lila vytáhla z kapsy jednu bouchací kuličku, výbušninu schopnou roztrhnout koně vejpůl, a věnovala jí spokojený úsměv. Výbušninám se věnovala už dlouho. "Celý život," broukla hlasitěji, než měla v plánu, ale nevadilo jí to. Celkově okolí spíše ignorovala, než vnímala.

Stála poblíž a na sobě měla hnědé kalhoty a modré triko. Rozhlédla se kolem a uviděla, že zde není sama. Trošku znervózněla. Byla tu jen chvíli a nechtěla si tu dělat nepřátele. Raději si sedla na lavičku, která byla dál od té, kde již někdo seděl. Přemítala, co by dělá teď na Zemi, ale podle všeho by se nudila stejně, jako trochu tady před chvílí.

Začal hledat pohledem nějaké zajímavé kumpány, né že by byl jedním z těch, co vytváří partičky a nic nedělají, ale sám by se tu nudil a videohry se mu hrát nechce, kdo by je taky hrál, vždyť je to pro malý že? .. Fakt, že si někdy počítačovou hru zahraje ho teď praští jako učitelka do týla. Radši se spořádaně posadí (né jako doteď, vypadá jako chuligán ze střední školy) a složí si ruce, do zorného pole mu vleze nějaká číča, hmpf.. To ho jako má zaměstnat? .. Vždyť vypadá jako anarchistka, nebo nějaké Emo. Nasimuluje prstem pistoli a namíří na ní, chvíli se tím baví, ovšem ne na dlouho, tohle je taky nuda, co tu vlastně má dělat? Vedoucího tu nemá, pravděpodobně by mu měl vlézt do očí místo tý rudovlásky.

Uslyšela cizí kroky a tak se zprudka otočila. Když uviděla, že tu není sama, tiše zaklela v rodné angličtině. Musela jim připadat jako blázen, ve svém milovaném černém tričku s rudým nápisem, který vyjadřoval její odpor k autoritám, a ještě mluvící sama se sebou. Všimla si tygřice; ta jí však nepřipadala příliš zajímavá. Byla nevýrazná (to byli ale vedle Lily skoro všichni, pokud tedy nebyli nazí, neměli na hlavě sombrero a nezpívali sovětskou hymnu - tohle byl nejspíš jediný způsob jak přebít osobitý styl rudovlásky), alespoň dle jejího názoru. Pak tu byl ten sup. Na hlavě měl něco, co by se dalo přirovnat k účesu. Když si Lila všimla, že na ni mířil zbraní, její pohled se zúžil jen na něj. "Chceš mě zastřelit?" zeptala se provokativním tónem a pohrávala si v ruce s bouchací kuličkou, "Touhle hračkou?" dodala pak pohrdavě směrem k jeho ruce.

Pozorovala je a připadalo jí, že je tu taková nenápadná za což byla vděčná. Sledovala je jakoby byli na plátně v kině a ona jen divák. Oba jí připadali, že se podle všeho nudí a chtěj nějak zabít čas. Ona sama se nudila také, ale neměla co dělat. Opřela se o opěradlo lavičky. Je trochu unavená a nudí se což je kombinace, která jí kdoví proč donutila zívnout. Zakryla si pusu tlapou a pak se opět podívala na ty dva.

Vince se najednou lekl, sklopil dlaň, jenž si hrála na zbraň a narovnal se, třeba je to vyšší důstojník a právě je v průšvihu! Ach jo..Taky si nemusel hrát na dítě, když jím není. Nenapadne ho nic lepšího, než si hrát na podřízeného, evidentně jí tu všichni zobali z ruky, takže bude muset i on, jaká to potupa, ach jo.. Koutkem oka si všimne tygřice, trochu znejistí a proto se podívá jejím směrem, opravdu to je tygřice, no páni, zdá se, že tu mají výsadu na kočkovité. Škoda že tu nemají nějakého ptáčka.. třeba papouška, nebo papouščici.. to by bylo zajímavé..
Tak zajímavé, až z toho ztratil kontrolu nad svým výrazem a zobák mu div neupadl, dokonce i slina mu kápla na zem, prostě trapné. A ještě lepší je, že si to uvědomí pozdě..*

Lila se vesele usmála, když si všimla, jak nádherně Vince vyvedla z míry, a rozešla se k němu. Bouchací kuličku opatrně držela v levé ruce, pravičku porostlou šedou srstí natáhla k supovi. "Jsem Lila. Lila Mortal. Pyrotechnička a nejspíš jediný, kdo tu má smysl pro humor," dodala. V zelenožlutých očích se jí zablýsklo něco nesmírně rozverného. Přemýšlela, kdy bude moct předvést své schopnosti... A použít bouchací kuličky. "Kdo jsi ty?" zeptala se ještě s úsměvem supa.

Přemýšlela zda má k nim jít, neboť viděla jak má ta kočka bouchací kuličku. Vstala a podívala se na ně. Rozhodla se, že půjde k nim. Vyrazila jejich směrem a přitom si připravovala co řekne.

Ona jde ještě k němu, ta musí mít asi vážně velkou kuráž. Ale bylo by neslušné její nabízenou ruku nepříjmout, takže se tedy unáhlí k tomu, aby jí podal svou a stiskl tu její. Je to zajímavý pocit, tahle srst je vyloženě hrubá a je z ní na dotek cítit nějaký popel, nebo jiné nečistoty, asi nějaké chemikálie do bomb. Soudě podle toho, co řekla. "Vincent McGregor.. expert na Eliminaci cíle na dlouhé vzdálenosti. Známí mi říkají Vince, nebo Vinnie.." Představí se a nadhodí ledabilý úsměv, možná to tu nebude až tak špatné, tahle kočkovitá vypadá docela přátelsky, i když první dojem může klamat. Ovšem Mrchožrouta zajímala i ta tygřice, co je nenápadně pozorovala, uvnitř sváděl vnitřní boj, zda-li by jí měl pozdravit, nakonec se k tomu tedy snížil a s předstíraným optimismem na Crasch zamával.

"Těší mě," ušklíbla se kočka vesele a podívala se na zatím se stranící tygřici. Pak jí stejně jako před chvílí sup zamávala a zavolala na ni: "Jméno už jsi slyšela. I specializaci." Líně se protáhla a jen tak ze cviku hodila bouchací kuličku pod jednu z laviček. Ozvala se rána jako z děla, do vzduchu se zvedlo mračno prachu a lavička zmizela. O pár setin vteřiny později dopadla o několik metrů dozadu ve značně zuboženém stavu. Na jejím místě zel dvoumetrový kráter. "Kouzelné, co dokáže taková malá věcička," poznamenala Lila, "Ať žije chaos!" dodala pak spokojeně a zamrkala na mrchožrouta i na tygřici, jako by čekala, co jí na tohle řeknou.

Sup si myslel, že tahle kočka bude spíš jen pichlavá, ale ne, ona to musí být tvor vyrábějící výbušniny lepší než ty komerčně dělané.."PROBOHA ŽIVÉHO!" Zakřičí když to vybuchne, chytne se za hlavu a vstane, pak se nasupěně otočí k Lile. "Proč jsi to udělala?" Zeptá se, tohle mu prostě nejde do hlavy, a přitom je to taková pěkná tvářička.
A já přitom jen umím udělat někoho věčně spícího z dálky dvě stě metrů.. Pomyslel si při pohledu na již vychladlý kráter, nejradši by se šel zahrabat.. hm.. zda-li pak tu jsou nějaké pštrosice, hehe.. Na co to proboha myslí? Asi se fakt zbláznil, na takovéhle věci nikdy nepomýšlel.
Až bude večer, což už pomalu je, nejspíš bude studovat etiketu, začíná mít nešlechetné myšlenky jako nějaký křupan, fujtajbl.

Spokojeně sledovala dílo zkázy. Pak se otočila k supovi, až jí rudé vlasy zavlály jakoby ve větru. "Protože nemám ráda lavičky," odpověděla povzneseně. "A protože se celkem ráda předvádím," dodala trochu tišeji, ale pravdivěji. "Ale myslela jsem, že to udělá trošku menší spoušť," poznamenala. "Asi budu muset zmenšit dávku." Vychrlila ze sebe jakýsi šílený chemický vzorec a zaujatě si prohlédla kráter. Pak zamlaskala. "Být o to kousek větší, mohla jsem nás odříznout od světa," řekla s pohledem upřeným na anténu. Mrskla zježeným ocasem. "To by bylo nemilé..."

Vince tím byl popravdě paralizován, už ví, komu se tu má vyhnout - jí. To musí mít nějakou paranoiu, nebo co. Na druhou stranu musí být geniální, taková bomba určitě musí dát spoustu práce na výrobu. No, géniové obvykle doplácejí na sociální dovednosti, třeba si jen hledá kamarády. "No.. děláš moc pěkné krátery.." Očividně se snaží jí nějak usměrnit, nemusí tu hned dělat bordel. I když s jejím stylem oblečení to tu je spíše za něj, než za.. něco co si hraje na kolonii. "Erm.. nechceš se bavit o něčem jiném? Třeba.. co posloucháš za hudbu?" pokud se nesnaží být milý a přátelský, tak se pravděpodobně snaží se nezabít jejím výbuchem..

"Hudbu?" zeptala se překvapeně, jako by to slovo v životě neslyšela, ale pak se vzpamatovala. "No... Já už jsem vlastně hodně dlouho nic zajímavého neslyšela. Já mám totiž od jednoho výbuchu trošku poškozený sluch a hudba mi nic moc neříká..." zasnila se trochu. Pak vytáhla z kapsy další kuličku, trochu větší než tu první a věnovala jí další zasněný pohled, nejspíš připravená znovu hodit. Nakonec to ale neudělala a schovala ji zpátky do kapsy. "A ty máš nějakou oblíbenou hudbu?" zeptala se ho nakonec, zatímco si na prst nakrucovala rudé vlasy.

No jasně, neposlouchá hudbu.. co taky měl očekávat, že? "No.. mám rád Beatles.." špitne, jsou dost staří, tak proč by je měl někdo poslouchat, že? ..Ne, ona hodlá určitě zase něco odpálit! Ne, počkat.. ona si jen hraje, to je roztomilé.. Sup protřepe hlavou, už zase, určitě tady roste nějaká kytka, jež vylučuje feromony, to je určitě ono! Ne, blbost, asi se u něj projevila pozdní puberta.
Kopne do kamínku, jenž spadne do krátere, jujky. "A.. dobře.. tak.. co tě tedy zajímá, kromě výbušnin?" Evidentně nic, její hlava je asi plná výbuchů.

"Zajímají mě zajímavé věci," odpověděla se zatrylkováním, "Třeba práce. Dovedu se na ni dívat celé hodiny a nikdo mě nepřinutí, abych odešla. Třeba taková pračka. To je úžasné...." zatřepala hlavou, až se jí vlasy zaleskly. Očividně jí na nich dost záleželo, možná dokonce stejně jako na hustém ohonu, kterým občas švihla sem a tam. "Ale ráda maluju," dodala pak, jako by to ani nebylo důležité. Lila vytvářela své vlastní, napůl abstraktní umění, které ještě nikomu neukázala, a ani se k tomu nechystala.

"Já jsem Crasch." představí se a pousměje, ale pak už se do jejich rozhovoru neplete a po nějaké době se omluví a odejde pryč.

Vyleze ze skladiště, ve svých špinavých montérkách a řekne vyšším hlasem : "Co to bylo kurňa za ránu před chvilkou?!" a kouká na ty tři. Všimne si kráteru a zničené lavičky. "Děláte si ze mne srandu?! Kdo tady sakra udělal takovýdle nepořádek!? Mockrát děkuji! Teď budu mít přesčas, abych todle dal do pořádku...To se vy, pitomí zkorumpovanci musíte furt předvád-" řekl naštvaně, ale uvědomil si, že to přepísk a hned se zarazil. Jen si vzdychl a koukal jen tak do blba a přitom mu ukápla slza, protože si vzpoměl na ten zážitek z dětství. Rychle si ale slzu utřel, jelikož ho mniši učili svoje emoce potlačit.

"Zajímavé věci.." Zopakuje, to by se na tto podíval, jestli je podle ní pračka zajímavá, tak co tehdy lednička, nebo samopal.. i když pro ní by se spíše hodil granátomet. "Maluješ? Opravdu?" Zeptá se s povytaženým obočím, ona a malovat? Myslel, že bude spíše destruktivní.. ale ona je kreativní, jéžiš.
Vince nikdy neuměl malovat, stěží svedl pořádného panáčka z čárek. "No, nechtěla by jsi mi ukázat nějaké své obrázky, rád bych se podíval!" Oznámí radostně, zamne si ruce, vždycky rád šmejdil v jiných bytech, ale tohle bude ještě lepší, protože mu ukáže svá výtvarná díla, jéé!
Pak se sem přimotal zajíc, jejkote.. Mrchožrout se nezmůže na nic, než na otočení se a mlčení, tenhle byl určitě vyšší důstojník, než byl sup, jinak by si nedovolil na něj řvát. Pak se rozhodl sprásknout nohy k sobě, zasalutovat a spustit: "Pane! Erm.. To.. byla.. Praskl mi vařič, zapoměl jsem to vypnout, Pane!" Zalže, třeba tím na tu kočku udělá dojem-.

Plácne si rukou na čelo. "Bože můj...Vypadm snad jako důstojník, že mi tady panáčkuješ?! Jseš tak tupej, že nepoznáš, že jsem tady v monterkách?!?!" Ježiši..oni snad verbujou už v blázinci...zařve "Yúchǔn dí shìbīng liánjiē!" (překlad: Stupidní Spojení vojáci!) aby tomu nerozuměli. Pak si všimne jak si ta nafintěná kočka hrála s tou kuličkou. Tak to ona! Pomalu jde k ní a ukazuje na ní prstem Paninko...co si SAKRA MYSLÍTE ŽE DĚLÁTE!!! To se tady chcete předvést, před tí tupcem?! Myslí že máte na víc...Co si o sobě sakra myslíte, že tu jentak ničíte zatím to jediné co tu máme?! Kurnik myslete ženská!!...Čeká co se stane...

Věnovala pohrdavý pohled zajíci. "Poslyš, ty malý ušatý mizero," oslovila ho se zábleskem v zelenožlutých očích a naklonila se k němu, takže mu byla nepříjemně blízko, "Přežila bych všechno, včetně toho, že mě obviňuješ z ničení majetku, ale nikomu, nikomu nedovolím, aby mě oslovoval paninko," prskla zlostně a praštila ho po tváři; překvapilo ji, jakou má sílu. "Nejsi můj nadřízený. Nejsi vůbec nic," zasyčela zlostně, "Ale máš tu drzost mi tady nadávat? Myslíš si, že mám nějaký problém s tím, abych ti hodila takovouhle kuličku do postele?" dodala. Vince teď příliš nevnímala, měla v plánu mu odpovědět, až dořeší problém s tím pitomcem v montérkách. Sjela ho pohledem od hlavy až k patě. Ne. Ten jí za pořádný výbuch nestojí. Je to jen další blbec, který si myslí, že je lepší než ona.

"E.. ne, nevypadáš jako důstojník..." Zase něco zkazil, tohle je hrozný, proč se jen dával k armádě. Mohl by být třeba kuchařem, na zemi. To by ale byla zase nuda, je to nějaký začarovaný kruh, týjo. Jeho druhá věta mu trošku načechrá peří, fakt, že se někdo předvádí, aby udělal dojem na NĚJ.. To je hezká představa, i když asi není pravdivá.
Pak začal sup anonymně poslouchat jejich hádku., vypadají jako manželé, Vincovi to dokonce vyčaruje na zobáku úsměv, doopravdy tak vypadají! Ale ty slova, co po sobě hážou, to je jak z kulometu..

Jakmile ho "paninka" uhodila, tak ji nechal domluvit a pak ji funivě a naštvaným hlasem řekl potichu "Máš štěstí že jseš ženská! Jinak by jsi se už teď válela na zemi v bolestech! Možná jsem teď pro tebe nic,.....", chvíli mlčel pak nani ukázal prstem "Ale brzy to poznáš!!" Sebere se a odejde zpátky do skladiště...