Hyperboloid

Vyjde ven a první co se stane je, že šlápl do bláta. "Sakra...."Protáhne se a přitom si zívne. Poškrábe se na zádech a rozhlíží se...zase vůbec nikdo...Kouknu se do ošetřovny....

Se probudí .. včera nebyl nikým vidět protože se rozhodl ze se trosku prospí neboť byl unaven a to by byla v některých případech i taktická chyba.. a tak vyšel ze svého bytu (dal-li se tak jeho stan nazývat) který si zatím nestihl moc upravit.. ale časem se mi to podaří.. si pomyslí.. a podívá se na kráter a jen tak pro sebe si řekne ''tady asi včera muselo být divoko.. inu amigos asi budou vcelku divocí''... a přijde blíže k Anténě a zaťuká na její železitý plášť.. během toho stále slyší ten zvuk..opře se o ni a čeká až někdo půjde kolem.. a jen tak sleduje mírně temná Mračna

// pokud to nevadí, tak ti odpovím až zítra, musím IRL do hnízda :<

Gerardo byl po včeejším příletu odpočatý. Společně s několika dalšími vojáky prosekali cestu džunglí a prozkoumali blízké okolí tábora, zatímco jiní jej teprve vztyčovali. Musel poznamenat že se to tu Yucatánu velice podobalo. Tamější pralesy byly rovněž takto husté, alespoň mu nebude vadit zdejší podnebí. Zamrkal. Skrz sklíčka své masky, která mu umožňovala prlně vidět i za dne spatřil jámu uprostřed tábora. Děti... Pomyslel si. Zatímco jiní museli vztyčovat tábor, mítin zdejší flóru a připravit pořádnou základnu jiní tu dělali díry a práci tak jen ztěžovali. Mlaskl a rozhlédl se.
Kousek od antény spatřil lišku, kterak ťuká na plášť antény. Gerardo nechápal jak mohli být na misi někteří zdejší obyvatelé vzání a co si stihl projít pár karet, nestačilse divit. Naštěstí to tu všechno klapalo jak mělo a dokonce byli stále všichni naživu.
Otočil se směrem k vysoké hradbě lesu, ančež skoukl mračící se oblohu. Déšť. To se to tu pořádně rozbahní. Zajímalo by mně kdy přiletí další se zdroji, aby se tábor mohl dostavět... Z Icaru toho taky nebude donekonečna stačit. Pomyslel si.

při pozorovaní oblohy.. si v dálce někoho všimne a říká si .. jestli pak dojde blíže.. a z dálky jej opatrně pozoruje... po té co tu už ňákou chvilku pozoruje oblohu ho překvapuje to ticho v okolí.

Zadívá se na lišáka stojícího opodál. Zřejmě jej již omrzelo hrát si s anténou a svou pozornost obrátil k potemnělé obloze. Izcoatl se zadíval na lišáka skrz masku, která mu na kráse nepřidávala a pomalu se k němu orzešel. Bylo dobré, když věděl kdo na týhle základně jede ve stejným vlaku, zvlášť když si z karet ostatních nepamatoval zrovna jeho.
K nakonec zjistím že je to nějakej trouba co tu nemá nic dělat a bůh ví jak se dostal na Icarus. I když byla táhle možnost vyloučená, jelikož na palubu křížníku se nemohl dostat jen tak někdo.
Pomalým krokem se za ním rozešel, přičemž zanechával v bahně typické stopy svých bot, ze kterých vyčnívaly jeho drápky. Pozvedl obočí (kdyby jej pod maskou mohl vidět) a zavolal na něj.
„Hej ty! Kdo jsi! Nepamatuji si tě z karet.“ Přičemž došel skoro až k anténě a kývl k Santesovi hlavou. V uších se mu tiše ozývalo vzdálené praskání rádiových vln.

se nepříliš nadšeně podiva směrem na Izocoatla.. neboť na něj nikdo nebude jen tak pokřikovat.
''Santes Francisca de Santiego Navvaro... vícemenně průzkumný dobrodruch'' vytáhne nuž a začne si sním v packách pohrávat a pak řekne ''a karta by ti stejně nic neřekla.. už jen diky temu ze nic víc než můj životopis tam napsáno není.. jsem externí člen.. nepracuji běžně pro Američany..a tak nepotřebují vědet všecko o mně '' a zvedne se od pláště antény ''říkej mi prostě Santes''' mávne packou a podá packu ''a ty jež tak rád křičíš po ostatních jsi?'' moc se mu nezamlouvá a budí v něm nedůvěru jestli ještě jednou udělá něco co by mu připadalo ''rozkazovačné'' tak si u něj ten tvor lehce důvěru nezíská.

Když k němu došel, lišák se zřejmě dotčeně ozval. Neznal ho, ale s podobnými úkazy už měl na několika misích svou známost. Potížisti... Musel mu ale enchat že se mu okamžitě představil, defacto to vlastně ani dělat nemusel. Takže španěl. Pomyslel si. Radius lidí kteří mluvili španělsky a taky se tak jmenovali sahal od jižní ameriky přes starou Evropu po Asii, Mars, Měsíc až na Prior. Zamračil se, avšak plazí mimika podpořená maskou nic neříkala. Ani když zamrkal. „Životopis ti někdy řekne víc než si myslíš... Takže externí člen? Myslím si že nebylo moudré aby si SCMO na první výsadek najímala i externí členy.“ Načež naklonil hlavu na stranu.
Když skoukl zamračená nebesa, která se stále neprodyšně válela na obloze.
„Takže Santes? Já jsem Gerard, těší mě.“ Odpověděl mu stručně. Ty který tak rád křičíš po ostatních... Ani v SEALS takové neměli...

si pomyslí copak si asi tak o něm myslí a právě teď by rád věděl co si myslí.. i když možná to je dobře ze to nevií. neboť by ho to asi ještě vice mohlo rozrušit.. ''nahodou Španělské agentury Maj taky právo tu mít alespoň jednoho tvora od nich.. yep Santes a také mně těší jen doufám že si nebudeme příliš lézt na los nervios (nervy)'' lechce se usměje ... zatím nebudu hodnotit co si o něm přesně myslím ..a radši si počkám na příští setkání... ale doufám že bude příště od začátku milejší

Poslouchal co mu odpoví. „Jakékoli agentury mají právo tu být, ale nemyslím si že bylo prioritní, tyto agentury zvát na první výsadek. Mělo tu být více vojáků.“ Pomyslel si a rozhlédl se. Stále bylo dost času a on ještě nebyl na obědě.
Podíval se na Santese a řekl. „Myslim si že to nebude problém. Pokud se budeš držet dál když bude vyhlášeno nebezpečí a nebudeš se plést vojákům z SCMO do cesty.“ Načež zamrkal. To denní světlo je tak ohavné. Ať už je tu noc.... Pomyslel si a zakryl si tvář, když mu odraz i tak mdlého dne zasvítil do tváře. Světlo bylo citelné i přes masku, bude si muset vyměnit tmavší skla. Asi si bude muset do přištího transportu nějaké objednat. Má ještě přeci čas...

Kočka dotančila k anténě, aniž by si všimla, že tu někdo je. Oči měla pevně zavřené a v dlani (té zdravé) držela maličkou kuličku, která byla schopná rozmetat ji na cucky, pokud by si nedala pozor a stiskla ji. Otevřela očka. Strčila výbušninu zpět do kapsy a zadívala se na Hyperboloid. Zničehonic měla dojem, že se jí stýská po její mladší sestřičce... Zavrtěla hlavou a pokoušela se nepříjemný pocit stesku vyhnat z hlavy.

Jak si jen tak stojí a povídá si s půvabnou vlčicí, všimne si jak si zase paninka hraje s kuličkou...Ježiši jen to ne... chce si z ní zase utahovat a tak běží za ní. Když je zkoro uní, tak za běhu křičí "Ježiši paninko, nehrajte si furt s těma koule-" a v tu chvíli spadl čumákem do bláta...

"No, nevím, který z těch titulů je zajímavější," pošklebovala se, a vytáhla maličkou kuličku, velkou sotva jako drápek na malíčku a s neskutečným požitkem ji hodila na zem kousek před sebe. Kulička vytvořila asi metrový kráter, ale hlavně zvedla do vzduchu neuvěřitelné množství bahna, které mělo s uspokojivým zvukem dopadnout na zajíce.

Začal mít neuvěřitelnou bolest v levém loktě. A bahno které na něj dopadlo mu taky moc nepomohlo..."Urg...au...asi...asi mám zlomenou packu..." pomalu vztane když se postaví...jeho levá packa od lokte a ke konečkům prstů vysý jen na kůži zajíce. "Ježiši kriste co to mám s packou?!" je úplně zkoprnělí z toho jak je v šoku a jentak civí na svoji kynklající se packu...

Trošku uskočil bokem když vydí ze během teho co se tu baví s Izocoatlem.. že se tu začíná házet výbušninami. a pak pozoruje jak pěkně na zajíce dopadá hromada bláta.

"Obávám se, že ten ti neodpoví," posmívala se, ale pak se mu na zničenou packu podívala a řekla: "Hm, tak už nejsem jediná zraněná. Měl bys s tím za tou tvojí vlčicí," dodala a odhrnula si vlasy z čela; trochu bláta šplíchlo i na ni, takže nevypadala tak, jak by si přála. Měla chuť se co nejdříve umýt. A vyprat si své nádherné, fialové tričko, na kterém už nebyla původní barva patrná díky vrstvě bahna.

Koukne na Lilu...na ruku...na Lilu...na ruku...zamotá se mu hlava a omdlí...

Zatímco se díval jinam a postával vedle lišáka s cílem že své počínání ukončí a odejde do kasáren, se z čista jasna zjevila vedle kočka. Ozval se výbuch a souvislé brnění a praskání antény bylo přehlušeno. Kráter udělal pořádnou díru, cestičku zavalil bahnem a ještě mohl zranit dalšího člena výpravy.
Gerardo div nezčervenal vzteky. Tak už ji našel! „Ty tam! Okamžitě toho nech, nebo si to odskáčeš na koberečku! Popůrné jednotky už tak mají dost práce!“ Načež se rozběhl k nim.
Boty se mu zarývaly do nepřijemně lepkavého bláta, ovšem na Yucatánu to po deštích nebylo o moc lepší. Vzpomínal se jak tejden tvrdnul kdesi v Británii, jen aby se dostal k SRR. Zamračil se když k nim doběhl a křikl. „Uhněte! Hned!“ Křikl k Lily aniž by věděl kdo to je a přistoupil k zajíci. Ten byl očividně tentononc z toho že měl pravou packu úplně na šrot.
„Ukažte mi to! A zavolejte ať se připraví na ošetřovně.“ Přičemž přistoupil k zajíci a nenuceně packu chytl do ruky. Chmm... Spřetrhané vazy, ještě že si neuhnal kolesovou... Pomyslel si a kouknul se na Zajíce. Z výcviku věděl že v takových to situacích se očividně strachem ani bolestí nešetřilo a tak pravil.
„Přestaňte tu skuhrat chlape a hněte sebou ať už jsme na ošetřovně nebo Vám tu hnátu nespraví!“
Ale nepomohlo to. Zajíc se sesunul k zemi a Iz jej jen tak tak zachytil do ruky. Okamžitě mu dal ruku přes hruď aby si ji ještě více nepošramotil. Jasně, postraumatickej šok...

// Musím pardon... Packa....

//Odnesu tě na ošetřovnu.

// S radostí odpovím Izovi zítra, teď už chci do hnízda, dobrou

Držel jej v náruči, přičemž se rozhlíželrá už zcela jistě byla na cestě. Zajíce opatrně nadzvedl a položil si jej na hruď aby tolik netížil. Zvláštní, srst necítil od doby co byl naposledy na modré...
Otočil se a zahlédl dva chlapíky, kterak s nosítky spěchají k němu. Právě v čas, nejspíše by jej prostě nechal ležet v bahně, nač plýtvat energií s bezvdomým.
„Spadl do bahna a docela dost bych řekl že krom postraumatickýho má i blast syndrom, díky týhletý ženský.“ Načež pomohl těm dvoum , aby zajíce dali na nosítka a více se do nich nepletl.

Poté vyprovodil zajíce pohledem, nic víc nepotřeboval. Teď ještě zajistit tu ženskou. Mohl bych jí alespoň pohrozit. Pomyslel si a prohlédl si jí. Vypadala jako leckteré jiné prase a i Hans v tuto chvíli vypadal čistotněji. Se zamračeným výrazem, který stejně díky masce nebylo vidět pak pravil.
„Tak hele. Já nevim kdo vy jste, ale řeknu Vám to teď a naposledy! Jestli Vás ještě uvidím v táboře s těma vašema bombičkama, vykopu Vás do džungle ať si Vás tam sežere co chce. Krom toho že jste tomu poseroutkovi zahnala na pořádnej úraz, ještě tu ničíte vybavení! A další zásilka přiletí nejlépe za týden!“ Přičemž ji div nekřičel do tváře. To co jej nejvíce vytáčelo byli lidi bez mozku a bez úcty. Tady si myslel že narazil na první variantu. Takhle plýtvat s výdaji SCMO. Pomyslel si, načež svou krátkou rozmluvu ukončil a bez nějakého dalšího slova odešel směrem k jídelně.
Měl hlad a musel se najíst.

>> Jídelna

Seděla na lavičce a uvědomovala si, že je tu už docela dlouho a zatím si tu nenašla přátele. Cítila se divně, a tak se cítila naposledy, když jí bylo sedmnáct. Opřela se a zavřela oči, aby se mohla soustředit na svou fantazii a vymýšlet si dobrodružství, které by tu mohla zažít. Ovšem už jí to nebavilo a oči otevřela a rozhlédla se.