Ošetřovna

"Dobře tak počkejte, hned jsem tady" odpoví a zmizí ve své kanceláři, kde si vezme pinzetu na sklíčko. Poté se vrátí a přijde blíže ke kočce "takže, sedněte si na jedno z lůžek " porozhlédne se, a spíše jde k tomu nejbližšímu a podívá se na kočku "ták posaďte se, nebude to moc bolet" podívá se na kočku s úsměvem.

"Nemůže, dosáhla jsem maximální bolesti," zaťala Lila zuby a posadila se na postel. Na svou zkrvavenou srst hleděla poněkud vyplašenýma očima. Před světem si vždycky hrála na tvrďačku a hrdinku, ale měla o sebe šílený strach... strach o svůj život i zdraví, i milovanou práci... Protože tady nebyla na Zemi, kde ji rodiče tahali z průšvihů, ale na Prioru... a musela spoléhat sama na sebe.

Drak neklidně přešlapuje a choděje sem tam hledá jak pomoct..

Dá ruce křížem a řekne výzívavě : "H....to si klidně zkus, když se ti ulevý.. začne se potutelně smát...mezitím se připravuje, kdyby mu opravdu měla jedna přilítnout...zpevní svaly na nohou a nenápadně se víc nohama opře o zem...je připraven...jenomže je Lila zraněná...tak radši toho nechá a řekne : "Mrzý mne co se včera stalo...začneme odznova a zahodíme naše pře za hlavu?"...dělá to jen ale na oko...stále k Lile cítí rivalitu...
// Lidi co jako slušnost v pořadí a čekat na ostatní?

Pinzetou se snaží vyndat sklíčko, a když se jí to podaří, vezme ho do packy a odejde zase do kanceláře, kde sklíčko položí na stolek a vezme si obvazy do packy, jde zase zpátky ke kočce a obváže jí packu. "Ták a je to " řekne, když dováže její packu , narovná se a rozhlédne se po celé ošetřovně, "tak, je někdo další nemocný nebo kdo potřebuje nějakou pomoc? nebo jste tu všichni jen tak" řekne celkem naštvaně

Koukne na půvabnou vlčici. Koukne do jejich naštvaných rozžhavených očích a najde v nich zalíbení...jen tak stojí a civí do jejich očí...Pak si ale uvědomí že civí, a rychle toho nechá...rychle se snaží něco říct : "Ummm....ummm....Já...já jsem si přišel p-popovídat...heh..." řekne nervozně a začervenají se mu tváře, když čeká na její odpověď...

Z dálky bylo slyšet holčičí ječení, které se nebezpečně přibližovalo. Nakonec do nemocnice vtrhl sup s dokořán otevřeným zobákem. Držíce ho prokopne dveře, přerazí se před lehátko,a skončí na zemi, ležíc na břiše. Zvedne zrak k Shiraně a pak k ostatním, teď si vážně připadá jako vůl. Odplazí se tedy někam vedle a postaví se do fronty, nechce předbíhat. Ovšem ani se nemůže omluvit, zobák drží otevřený jako písmeno V. takže se jen postaví vedle králíka, načež si všimne, že vedle něj opravdu stojí. To je smysluplný důvod k tomu, aby nahodil podřízený, bojící se pohled.. Proč tu musí být všichni takový originální? Jedna kočka, která dokáže vytvořit z planety dvě, Zajíc, co by ho zmlátil palcem, Doktorka s pruhovanýma punčochami a očividně zlou náladou.. tohle je .. prostě nepříjemný.

Drak radši neodpovídá a rychle fičí z ošetřovny ven než mu skončí třeba injekce v zadku nebo něco na ten způsob. Než se kdo naděje vypadne ze dveří.

"Díky za pomoc," ušklíbla se už značně veseleji na sestru, pak vstala, a se spokojeným zadostiučiněním plácla jednu zafačovanou packou zajíci za ucho. Poté pohlédla na nově příchozího mrchožrouta. V paměti jí utkvěl jediný způsob, jak ho oslovit. "Jé, ahoj, Vinnie," zamávala mu obvázanou dlaní, "Copak ty na tomto děsivém místě?" Sjela pohledem ošetřovnu, včetně ošetřovatelky v proužkovaných punčochách, a prohrábla si zdravou rukou vlasy. V zelenožlutých očích měla už zase ten rošťácký výraz.

Kouká se na králíka a udiveným výrazem "Popovídat? A o čem? " zeptá se, a poté se podívá na přicházejícího, no spíše letícího supa, co spadl na zem "Dobrý den" řekne směrem k supovi a rozhlédne se po ošetřovně, co uvidí, že drak běží ven, tiše se zasměje, a otočí se na kočku "není zač" pousměje se a podívá se zpět na králíka

//Lilo...ummm...když na někoho tělesně útočíš...musíš mu dát právo na reakci (uhnout, chytit ti tu ruku,....) ano? Nejsem ten tip kterej to bude využívat, že pokaždé uhnu, někdy si klidně do držky nechám dát, ale musíš tomu dotyčnému dát šanci ok?

"Mno...očem....třeba...jak se vlastně jmenuješ? Mohu-li se zeptat? nervozně se poškrábe za krkem a opře se o rám dveří. Začne se nervozně potit, protože neá co říct...asi to neměl začínat...ikdyž při pohledu na ni vždy změní názor...

// odpovím zítra také jdu do pelešárny, no spíše musím.. Packa

Sup se koukl na Lilu, nemohl jí odpovědět, měl zaseknutý zobák, takže se zmohl jen na jakési kvíknutí. hlasivky spolu s jazykem nedokázali dát dohromady slova bez artikulace zobákem. To je prostě známý fakt, teda alespoň u ptáku.. zejména u supa, Tedy..spíše řečeno - v jeho případě.
Mrchožrout usadil svůj zadek na jedno z lůžek a čekal, až se na něj dostane řada. Pak Shirana dostala dávku pozornosti, protože se k němu otočila. Sup toho využil a začal se hlásit, druhou rukou ukazujíc na svůj zaseknutý zobák. Chtěl jím otevřít plechovku od koly, ale měla příliš velký průměr na jeho přirozený otvírák..

Když pochopila, co přibližně se mohlo supovi stát, chytila Lila šílený záchvat smíchu, až málem spadla z postele, na které dosud seděla. Pak vstala, párkrát jen tak z hecu švihla ocasem, tak tak že něco neshodila, a rozešla se kolem všech ke dveřím; měla v plánu se podívat do zajímavějších částí Emerald Peak, jako je jídelna.... nebo ta nesmírně zajímavá anténa, kolem které jsou ty lavičky, co tak roztomile vylétávají do vzduchu...

Otevře oči. Vše má rozmazané. Lehce hýbne hlavou doleva a poté doprava. Pomalu se mu zostřuje zrak. Kouká na strop ošetřovny. Jakmile si uvědomí, kde je, vykulí oči a bleskurychle se posadí. Kouká vyděšeně na doktora. Pak obrátí zrak směrem na lůžko a jentak kouká do blba...Pak se snaží říct "N....N..N.Něco.....j...je ..jin.....jinak....." Pak velice pomalím pohybem hlavu otočí na svou novou packu. Zhrozí se. Malinko se rozbrečí. Jeho rudé ohnivé oči, se promění v pláč. Zakrije si oči svojí zdravou packou. "J...Jak....? P....Pro....Proč?.....". Koukne opět na svou "robo" ruku a snaží se ji rozhýbat. Umyslil si, že pohne ukazováčkem, ale jeho "robo" ukazováček, se hýbl přibližně sekundu po vyslání nervového signálu. Pak se snaží dát ruku v pěst. Opět se zatne o chvíli déle. "Ježiši....", řekne nešťastně a překryje si oči zdravou packou. Po chvilce jen tak sezení, se koukne zoufalíma očima na doktora: "D...Doktora?...B..Bu..Bude....Bude to...furt....takhle pomalé?? V...V dnešní....době si na....na to zviknu jak na....normální..ruku...a...budu s ní hýbat normálně...že?", zeptá se zoufale. Dá nohy na zem, zdravou rukou se opře o okraj lůžka, i tu druhou ale o něco déle...a svěsí hlavu dolů...čeká...čeká na odpověď.

Doktor se usmál, byl to evidentně kocour. "Příteli, nervové dráhy se musí nejprve obeznámit s novým spolupracovníkem, jakmile si mozek osvojí novou končetinu, bude jako ta pravá" Uklidnil ho, načež ho vzal za tu protézu a prohlédl si jí. "Třetí a nejmodernější model, v armádní verzi, máš tam zabudovanou vysouvací čepel." vysvětlí a odstoupí, sestra odejde a doktor odsune kryokomoru s rukou někam do pryč, pak se otočí a povzdechne si. "Měl si to těžce zlomené, jako po výbuchu.. hrůza. Takovou kombinaci látek ani neznám. Taková koncentrace je ničivá i v malém množství trhaviny."

"Ta...Ta...Ta kočka.....to....to ta kočka....L....Lila...", když slyšel že má čepel, snažil se ji vysunout. Moc mu to nešlo ale čepel se vysunula. Prohlížel si ji a pousmál se. Koukl na doktora "Nechte mne tu osamotě, chci už jít spát...klidně tady...už jďete"...a lehl si a čekal až usne.